Zdroj: Verlag Dashöfer
Při nákupu služeb či zboží mimo EU se lze setkat s celou škálou případů, od zapomenutého dokladu, nadbytečně zdaněných plnění v obou členských státech až po doklady bez platného DIČ prodávajícího.
Přijetí služby nebo pořízení zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani českému plátci nečiní potíže, pokud proběhne „standardně“. Tedy obě strany si poskytnou DIČ, které se dá ověřit v systému VIES, dodavatel neuvede na doklad DPH své země a především doklad vystaví a doručí.
Jak však postupovat, pokud na přijatých fakturách není DIČ? Ukážeme na příkladech:
Příklad 1:
Slovenský opravář provede pro českou firmu opravu jejího stroje. Není plátcem DPH na Slovensku z důvodu nízkého obratu, nemá DIČ. Vystaví fakturu bez daně a bez DIČ.
Jelikož jde o službu mezi dvěma osobami povinnými k dani, řídí se místo plnění podle základního pravidla a je v ČR, kde je sídlo odběratele.
Zároveň by měla slovenskému dodavateli vzniknout povinnost registrace k DPH na Slovensku (registrace identifikovanou osobou).
I když český odběratel nemá k dispozici DIČ, přijetí služby z EU přizná ve svém přiznání a uvede do části A.2. kontrolního hlášení (pole „Identifikace dodavatele“ zůstává prázdné).
Příklad 2:
Slovenský podnikatel prodá české firmě stroj v hodnotě 400 000 Kč, stroj je přepraven do ČR. Není plátcem DPH na Slovensku z důvodu nízkého obratu, nemá DIČ. Vystaví fakturu bez daně a bez DIČ.
Nejde o pořízení zboží, dodání není předmětem DPH (dodavatel je od uplatňování DPH osvobozen).
Odběratel nemusí nákup zboží uvádět do svého přiznání a kontrolního hlášení.
